Osobní blog Dominika Fryče

Díky škole jsem letos v dubnu dostal šanci zúčastnit se třítýdenní praxe v zahraničí. Stáž byla dotovaná projektem Evropské unie Erasmus+, který studentům hradí veškeré výdaje. Měl jsem tak možnost poznat Anglii, zejména tedy Portsmouth, město, kde jsem bydlel a pracoval. Vzhledem k tomu, kolik mám zážitků, se kterými bych se chtěl podělit, jsem musel článek rozdělit na 2 části. V první se dočtete o mojí práci v Anglii.

Studenti 3. ročníku jakéhokoliv oboru na Střední průmyslové škole v Mladé Boleslavi mají možnost přihlásit se na zahraniční stáž. Škola nabízí dvě země EU a to Anglii a Irsko. Přesto, že mě lákaly obě země, jsem si vybral Anglii. Kdyby se mi šance naskytla znovu, určitě bych vyzkoušel Irsko. Ne, že by se mi v Anglii nelíbilo, ale o Irsku jsem od spolužáků slyšel, že to tam bylo také perfektní, tak bych to chtěl porovnat a poznat novou zemi. Z přihlášených studentů se vybral omezený počet, který pojede do Anglie a do Irska. My, šťastní jedinci, jsme chodili několik měsíců na kurzy angličtiny, které škola pořádala. Napsali jsme každý svůj životopis, vyplnili potřebné formuláře a napsali dopisy anglické agentuře, co bychom chtěli v Anglii dělat a v čem jsme dobří. Pak už nezbývalo nic jiného než čekat.

Na začátek by bylo dobré uvést na pravou míru, co všechno bylo hrazeno z grantu EU. Jedná se o dopravu tam a zpět, tedy letenky, dále dopravu po městě, tedy tři týdenní neomezené karty na autobus, ubytování v rodinách s polopenzí a kapesné, které pokrylo výdaje za obědy, vstupy, výlety i dárky. Nebudu psát přesně, kolik činil grant, kolik jsme dostali nebo kolik za nás dostala rodina, ale s částkou jsem byl spokojen.

Práce

Přiletěli jsme v sobotu a hned v pondělí jsme museli do práce. Začal jsem tedy pracovat v Oden Services UK Ltd. Firma se zabývá recyklací staré elektroniky a opravou veškerého IT harampádí, kterého se ostatní firmy ve městě zbavují. To pak po opravě a vyčištění prodávají na eBay. Na starost mě dostal sympatický týpek Dan. Měl typicky britský přízvuk a chování. Byl jsem v této firmě s jedním spolužákem a hodně jsme si s Danem a ostatními povídali.

Mělo to ovšem háček. Dan nám vysvětlil, čím se firma zabývá, celou budovou nás provedl a se všemi seznámil a pak nám zadal práci a ukázal, jak ji správně dělat. Naším úkolem bylo zjišťovat, jaké problémy mají dané notebooky, poté se pokusit je odstranit a pokud se to povede, očistit, dát jim nový čistý disk a nainstalovat vhodný operační systém. V jiných dnech jsme měli uklidit a přetřídit celou skříň a krabice různých elektronických zařízení, jindy zase rozebrat na součástky UPS záložní zdroje napájení, což se zdá jako hračka, ale když přestřihnete špatný drátek, tak vše exploduje. Přišel jsem si jako při zneškodňování bomby. Ačkoliv to byl trošku adrenalin, tak to byla zábava.

Háček byl ale v tom, že jsem si do formuláře několik měsíců před stáží napsal, že bych rád dělal jakoukoliv práci se softwarem, klidně programování či tvorbu webových stránek a dokonce, že nechci dělat nic s hardwarem. Někoho to baví, například mého nadřízeného Dana, někoho zase moc ne. Samozřejmě jsem kontaktoval agenturu, která se o nás v Anglii starala a ta mi druhý týden našla novou práci. Ne, že bych tuto firmu neměl rád, naučil jsem se tu nové věci a zkusil to, co třeba už nikdy nezkusím, ale dělat hardware od devíti do pěti tři týdny, ještě k tomu byla v budově neskutečná zima, to bych fakt nevydržel. A tak jsem se rozloučil s Danem a druhý týden nastoupil do nové firmy.

Mým novým zaměstnavatelem byla škola St John's College. První výhodou bylo, že jsem nemusel brzo ráno vstávat a jet hodinu autobusem přes celé město, ale stačilo vyjít z domu pěšky 15 minut před devátou. Škola mě překvapila svou velikostí. Uprostřed se nacházel velký školní kampus s parkem, kolem kterého bylo několik budov s učebnami. Nejen kvůli velikosti má škola svoje vlastní IT oddělení, kde jsem pracoval. Seznámil jsem se se dvěma ajťáky, kteří tomu velí. Na starost si mě vzal Chris, který mě první den provedl po celé škole, vysvětlil, jak to tam chodí, a ukázal mi celou infrastrukturu sítě školy.

Pravděpodobně díky tomu, že se jedná o soukromou školu, není o peníze taková nouze a celá škola proto byla moderně zařízená s novým vybavením. Přišla mi jako taková ta typická z amerických filmů. Chris, můj nový kolega, mluvil trochu rychle a ne vždy mu bylo úplně rozumět, ale pořád si chtěl povídat. Přišlo mi, že jsme většinu času místo práce spíše prokecali o tom, jaké je to u nich, jaké v Česku, že má královna narozeniny a jestli chtějí odstoupit z EU (na stáži jsem byl v dubnu 2016, tedy ještě před referendem).

Nyní to důležitější, co jsem měl vůbec na práci. Vzhledem k tomu, že školní IT oddělení slouží pro studenty něco jako IT support, tak sem chodili žáci s tím, že jim nefunguje tohle a tamhleto. Ve škole se zaváděly nové tiskárny, takže s problémy chodili i učitelé. Všude ve škole byly více méně tři druhy počítačů s tím, že každý druh měl svůj obraz systému. No a mým úkolem bylo, když v nějaké učebně počítač nefungoval, vzít ho do kanceláře a tam nahodit čistý obraz systému a doinstalovat nový potřebný software a hlavně aktualizace.

Vyzkoušel jsem si toho samozřejmě mnohem více. Kdykoliv nám někdo zavolal, že je někde problém, nechal jsem své práce a vydal se s Chrisem řešit daný problém. Mimo to jsem mohl obsluhovat školní ticket system a zkoumat rozsáhlou školní síť a servery. Bylo toho opravdu dost, těch 8 hodin mi každý den uběhlo ani nevím jak. Nebylo to sice žádné programování či tvorba webu, ale i tak se mi to líbilo, protože jsem se naučil hodně nových věcí a zdokonalil v tom, co jsem už uměl.

Musím ještě zmínit, že jako jeden z mála jsem v obou pracích měl standardní pracovní dobu od devíti do pěti. Ostatní spolužáci končili třeba o několik hodin dříve, někteří zase začínali pracovat až v době oběda. Jinak ostatní pracovali dle svých oborů, například dopraváci v servisech, strojaři třeba ve výrobních firmách a my z IT oboru jsme pracovali vždy jako takoví všeobecní ajťáci většinou ve firmách, které s IT odvětvím nemají moc společného.

To je asi vše k práci v Anglii. Ve druhé části článku se dozvíte, co jsem dělal ve volném čase, něco málo o přístavním městě Portsmouth, kde jsem bydlel, co jsem jedl a také finální zhodnocení, co se mi líbilo, co ne a porovnání životů v Anglii a tady v ČR. Nakonec bych vám rád poděkoval za další zdolaný milník, tentokrát jubilejních 100 000 návštěv.